Revoluční rok 1848 znamenal pro habsburskou monarchii nejen vnitřní, ale i zahraničněpolitické ohrožení. Rakouská diplomacie byla v tomto období určována třemi směry, které se navzájem prolínaly s tzv. německou otázkou, bojem proti uherské revoluci a rakouskými aktivitami na Apeninském poloostrově. To mělo rozhodující vliv na politiku Felixe knížete Schwarzenberga, který v listopadu roku 1848 nastoupil do úřadu ministerského předsedy (1848-1852). Pro jeho působení v čele vídeňské vlády byla proto charakteristická především snaha zajistit jednotu a velmocenské postavení habsburské monarchie, přičemž jeho hlavním cílem bylo uchovat Rakousko jako konzervativní evropskou velmoc. Kniha Jana Hálka podrobně mapuje jak rakouskou politiku, tak pokusy o sjednocení německých států v letech 1848-1852 a formování německého nacionalismu. Problematiku Schwarzenbergovy diplomacie sleduje v celoevropském kontextu, s důrazem na politiku supervelmocí.