Zkoumání podstaty estetických prožitků v díle francouzského modernisty Hledání ztraceného času Marcela Prousta představuje už sto let výzvu nejen pro badatele, ale především pro čtenáře, kterým je jeho extrémní rozsah často nezdolatelnou překážkou. Stejně jako jiní modernističtí spisovatelé (T. Mann, V. Woolfová, R. Musil) i Proust ve svém románu totiž zkoumá odlišné pojetí lidské zkušenosti než jeho předchůdci. Tyto skutečnosti upoutávají jeho pozornost a kradou jeho vědomí, které se nechává unášet hledáním podstaty prožívané reality. Václav Maxmilián analyzuje Proustovo vrcholné dílo s ohledem na otázky obecné estetiky. Předmětem autorova zájmu jsou především ona zastavení a prožitky, kdy se vypravěč snaží nahlédnout svou životní zkušenost v reflexi estetických vjemů. Kniha si klade za cíl nejen pomoci čtenáři seznámit se s Proustovým rozsáhlým a komplikovaným románem, ale také posloužit jako úvod do estetiky coby obecné teorie vnímání.