Je obecně známo, že děd Václava Havla Vácslav Havel (1861-1921) byl podnikatelem ve stavebnictví a podporovatelem české kultury. Je však téměř neznámo, že ke sklonku života postoupil o krok blíže k roli tvůrce: Stal se sám autorem knihy, pojednávající velmi svérázným způsobem témata na pomezí náboženství, vědy a filosofie. Až doposud však zůstala tato autorsko-myslitelská extenze jeho osobnosti utajena. Dílo totiž vydal pod pseudonymem.
Vácslav Havel byl na jedné straně podporovatelem české teosofie - Česká společnost teosofická získala své sídlo v nově postavené Lucerně -, a na druhé straně pěstitelem praktického spiritismu. Ke spiritismu se přímo váže ona jeho jediná autorská kniha - Kniha Života, kterou vydal roku 1920 pod hlavičkou České společnosti teosofické (v nově založené edici Projevy neznáma) a pod pseudonymem Atom.
Jak celé toto "duchovědné", to jest okultně-spiritistické zaujetí Vácslava Havla a jeho okolí hodnotit? Spiritistická praxe s popsanými stolečky a mluvícími médii byla by sama o sobě snadným terčem posměchu. Avšak to, co je podstatné, nejsou konkrétní dobové praktiky komunikace s duchovním světem, nýbrž sama vůle s ním komunikovat, sama touha překročit hranice materialismu a pozitivismu směrem k "jakémusi" duchovnu - a překročit je za pomoci metod a prostředků, jež se tehdy zdály být "alternativně" vědeckými. Knihu Života, kterou "prožil a podal" Vácslav Havel, je možno bagatelizovat jakožto dobově poplatnou bizarérii - a nebo ji naopak vzít vážně, jakožto první text, psaný příslušníkem rodu Havlů a vyjadřující souhrn autorových filosoficko-náboženských názorů.