Osmdesátá léta. Devadesátky. Zvláštní bezčasí. Vztahové post-apo. <br>Pět příběhů první povídkové knihy Martina Uhlíře nespojuje čas, místo ani hlavní postavy. Všechny ale obývají lidé stojící v různém smyslu „na okraji“. Často sami sebe zahnali do kouta, bojují se zbabělostí a hrůzou z opravdové blízkosti. Láska a intimita neposkytují východisko ani naplnění, spíše bývají zdrojem úzkosti, mocenskou hrou, promarněnou šancí.<br>Muž ohlížející se s lítostí za první láskou. Parta dětí utíkajících z internátu. Lidé, kteří se před životem stáhli do lesního skanzenu. Mladí lidé z velkoměsta experimentující se životem i s drogami. Autorova soustředěná próza, hravá i temná, ale vždy se smyslem pro citlivě vykreslený detail, přesvědčivě zprostředkovává jejich touhu po životě a lásce.