V Edgaru Dutkovi (* 1941) se v české literatuře objevil zcela mimořádný prozaik. Nezůstalo to nepovšimnuto: jeho prvotina U útulku 5 se setkala s příznivým kritickým ohlasem a za svůj román Slečno, ras přichází obdržel Státní cenu za literaturu. Ve své třetí knize Dutka představuje soubor deseti povídek vzniklých v nedávné době. Pokusil se v nich na půdorysu detailních mikroanalýz lidských osudů a zlomových situací pojmenovat celé poslední půlstoletí českých dějin, zejména padesátých let - odtud i název knihy. Jeho povídky jsou přísně realistické, jako bychom v nich vstupovali do skutečných a nám zcela známých bytů, místností a úřadů. Dutkovi jde o pravdivé zachycení situací, které se skutečně staly, které někdo skutečně zažil a protrpěl. Jde o jednu z nejvýznamnějších českých prozaických knih posledních dvaceti let.