Skutečný příběh ředitele varšavské zoologické zahrady Jana Żabińského a jeho ženy Antoniny, kteří po vybombardování zoo během invaze Němců do Polska v roce 1939 využili zájem nacistů o zvířata a zachránili tak přes tři stovky Židů.
Autorka zdůrazňuje hrdinství manželského páru, protože v té době byl obyvatel Varšavy odsouzen k smrti i za to, že podal žíznivému Židovi sklenici vody. Příběh je důsledně propracovaný, systematicky zdokumentovaný. Autorka vyzpovídala i dosud žijícího syna manželů Żabińských Ryszarda, lidi z varšavské zoo a ženy, jež byly současnicemi Żabińských a účastnily se akcí polského podzemního hnutí odporu. Zkušenost nadané romanopiskyně a básnířky mění historický popis událostí v umělecké dílo.