Vydržení je jedním z tradičních institutů kontinentálního majetkového práva. Jeho kořeny spočívají v právu římském, kde se formovalo společně se dvěma základními instituty majetkového práva - vlastnictvím a držbou, které vydržení organicky propojuje.
Ačkoli vydržení běžně označujeme za jeden ze způsobů nabývání vlastnictví, je tento aspekt jeho existence spíše důsledkem než příčinou. Smyslem vydržení, jak o tom hovoří již právník Gaius, je zejména ochrana poctivého držitele věci, stejně jako zajištění právní jistoty při dispozici s majetkem. Jde svým způsobem o nutnost danou konstrukcí vlastnictví, resp. rozdílem mezi vlastnictvím, coby právem k věci, a držbou, coby faktickou mocí nad věcí.
O klikatých cestách historického vývoje vydržení nejen v právu římském, ale také v československém právu 20. století a českém právu 21. století, pojednává tato kniha.