Verše v této knížce jsou těkavé. Pohybují se někde mezi přísnou zkratkou východní poezie a urputným křikem do tváře zlhostejnělého současného světa. Jsou také rozbíhavé. Ví své o krajině, ptácích i listech, stejně jako o touze, potížích s blízkostí i hlouposti dneška. Zcela jistě jsou ale především hlubokým, osobním vyznáním a přiznáním. Jako by pořád opakovaly – ještě jsem tady a ještě mám své srdce otevřené, a tedy živé.