Intenzivní korespondenci obou adresátů skrze železnou oponu (Prečan žil v letech 1976-1989 v tehdejším západním Německu, Havel v Československu ) usnadnila pomoc diplomatů působících v Praze, především Němce Wolfganga Scheura a Kanaďana Petera Bakewella. Kromě 244 dopisů, které si Havel s Prečanem vyměnili v letech 1983-1989 (Prečan jich napsal 113, Havel 131 - zabírají 630 tiskových stran), jsou v knize otištěny dva jejich dopisy z přelomu let 1978-1979. Na 140 stranách tematicky uspořádaných příloh se v knize uveřejňují dokumenty s korespondencí těsně související: mimo jiné Havlova korespondence s Josefem Škvoreckým ohledně vydání knihy Dopisy Olze, s Pavlem Tigridem (čtyři dopisy z roku 1984) a s Jiřím Pelikánem. Knihu uzavírá studie historika Jiřího Suka Společně pro Chartu 77, nezávislou kulturu a svobodné Československo. Podle Suka patří dopisy Václava Havla a Viléma Prečana k nejdůležitějším a nejzajímavějším pramenům dokládajícím systematické spojení domácí a exilové rezistence v čase Charty 77.

O čem si ti dva psali, někdy v dlouhých dopisech, jindy v krátkých vzkazech, ale skoro vždy ve spěchu, v časové tísni, která nedovolovala stylizaci? V mnoha dimenzích tu vyvstává obraz "československé agendy": vzájemná informace o problémech disentu z jedné a exilu z druhé strany, dojednávání a pokyny o tom co zařídit, co uveřejnit v zahraničí, co obstarat pro potřeby "domova". Střídají se s úvahami o dějinách, o diskusích i osobnostech v prostředí disentu a exilu. Dočítáme se o tom, jak vznikaly Havlovy hry a další texty, jak se s nimi pracovalo v zahraničí; pozorujeme zrod dvou sborníků Havlových úvah a esejů - O lidskou identitu (1984) a Do různých stran (1989).

V úhrnu je to dosud nejpodrobnější svědectví o tom, co učinilo z Václava Havla vůdčí postavu disentu, opozice, a nakonec občanského hnutí za svobodu a demokracii pro všechny; že to nebylo jen jeho svobodné a osvobozující slovo. Jeho dopisy víc než cokoli jiného dokumentují spoustu drobné práce, kterou na sebe Václav Havel bral a kterou vykonával systematicky, svědomitě, s plným nasazením. Dokládají rovněž, co všechno inicioval, čemu dal konečnou podobu, které aktivity koordinoval, koho byl s to dát dohromady ke společnému zápasu za svobodu, jak podporoval soulad, harmonizoval, usmiřoval radikály z jedné i druhé strany. A co všechno a koho spojoval a propojoval - nejen doma, ale i přes hranice, v desítkách dopisů do zahraničí, o nichž je tu řeč; procházely Prečanovýma rukama, který je rozesílal k adresátům a zprostředkovával odpovědí.

Podobně plasticky se v dopisech zrcadlí všechny rozměry Prečanova života, který se napínal jako "špagát" mezi dvěma světy - světem historika a tím, co sám nazýval "current Czechoslovak agenda", kde vystupoval střídavě nebo i současně jako archivář, organizátor a administrátor, pošťák či vlastně poštmistr, dopravce a šofér, svého druhu pašerák, ale také redaktor a vydavatel textů jiných autorů.

A tak se čtenář stává svědkem několika zázraků: zázraku intenzívní komunikace mezi domovem a exilem, zázraku zrodu dokumentačního střediska, a pak zázraku největšího, protože nejdalekosáhlejšího: zázraku návratu svobody do střední a východní Evropy.

V úvodu knihy editor prozrazuje, co bylo jeho největší ambicí: dostát nároku vědeckého vydání pramenů, ale současně učinit knihu co nejsrozumitelnější pro čtenáře, kterému nebude sloužit jako pramen k dalšímu studiu. Tomu je přizpůsoben poznámkový aparát (co nejstřídmější), zařazení příloh, rozčlenění dopisů do sedmi kapitol uvedených stručným výkladem, přehledným záhlavím. A studio Marvil, které navrhlo grafickou úpravu a pořídilo sazbu, se postaralo o to, aby se kniha dobře četla , byla navzdory svému rozsahu (856) stran byla lehká a vázaná tak, že se snadno otevírá a listuje a dá se číst i v posteli.

Jako informaci uveřejňujeme tiráž knihy, její obsah, soubor úvodních pasáží k sedmi kapitolám dopisů a ukázky z několika dopisů.
<br