Sedmý díl "Velkých dějin zemí Koruny české" popisuje období od nástupu Habsburků na český trůn do počátku druhého českého stavovského povstání (1526-1617), jež je označováno za první století novověku. Toto období charakterizuje hospodářský a kulturní rozkvět i překonávání jisté politické a konfesionální izolace, kterou způsobily husitské války. Zároveň se začíná projevovat určitá vývojová opožděnost střední Evropy za Evropou západní, jež začíná těžit ze zámořských objevných cest. V českých zemích spěje politický i společenský vývoj k osudovému konfliktu mezi tradičním stavovským a modernějším absolutistickým pojetím monarchického zřízení.