Opereta o 3 dějstvích. Historická rozhlasová nahrávka z roku 1958.OSOBY A OBSAZENÍHrabě Milan Mikolić ZDENĚK ŠVEHLABaronka Sofija, jeho matka VALJA PETROVÁHrabě Nikola Mikolić, jeho syn MILOTA HOLCMANBaron Bogdan Lukovać JAROSLAV POSPÍŠILFranjo Svečak, velkoobchodník jižním ovocem JOSEF BEKJulja Rella, herečka EVA ŠENKOVÁMizzi Müllerová, bývalá primabalerína vídeňské dvorní opery LÍDA SLANÁLíza Müllerová, její dcera VĚRA MACKŮJermenski, ředitel divadla BEDŘICH ULRICHNessa Marko, herečka VĚRA NÁCHODSKÁKvirin, správce u barona Bogdana MARTIN RAUSTitus Malzer, bývalý divadelní nápověda JINDŘICH DOLEŽALTruda DRAHOMÍRA HŮRKOVÁIwo JAN SOUMARSluha JAROSLAV SYNÁKČinoherní sbor Československého rozhlasu v Praze, umělecký vedoucí Jaroslav SynákPěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Miroslav MatějoPražský rozhlasový orchestrVlastislav Antonín ViplerNahráno v Československém rozhlase v Praze v roce 1958Vinobraní je třetí opereta OSKARA NEDBALA (1874–1930). Po shovívavě přijaté prvotině Cudná Barbora a obrovském úspěchu, jaký zaznamenala jeho Polská krev, se Nedbal ocitl v situaci, kterou dobře vystihl jeden z kritiků: „Velký úspěch zavazuje. Skrývá však také dvě nebezpečí. Buď se autor pokouší úspěch zkopírovat, nebo zamíří příliš vysoko.“ Polská krev zaujala námětem, který na jeviště vídeňského Carlova divadla, kde se 25. října 1913 uskutečnila premiéra, vnesl dávku slovanského exotismu, v Nedbalově provedení přivítaného jako „transfúze vídeňské operety“. U slovanského prostředí tedy Nedbal zůstal i tentokrát. Volba Chorvatska jako dějiště Vinobraní se připisuje libretistům, kteří vyšli vstříc skladateli, jehož vábila možnost využít rytmů jihoslovanských tanců. V Polské krvi s úspěchem uplatnil polonézu, mazurku a krakowiak, ve Vinobraní posloužil k vystižení lokálního koloritu tanec, spjatý se slovanským jihem (Srbskem, Chorvatskem, Bosnou) pod názvem kolo.