Poezie indonéského básníka Chairila Anwara je intenzivní, osobní a emotivní. Ani sedmdesát pět let po smrti svého autora neztratila na bezprostřednosti a síle. Střídají se v ní naděje s úzkostí, střízlivé úvahy s divokým zápalem a bezstarostná hravost se zuřivým vzdorem. Básně se brání snadnému výkladu, zároveň jsou však přímočarým, až syrovým vyjádřením autorova lítého individualismu.<br><br>Na několika málo stránkách dokáže Chairil Anwar čtenáře vyburcovat, sklíčit, dojmout, zhnusit i okouzlit. Způsob, jakým ve svých básních využívá každodenní, hovorový jazyk a nebojí se tvořivě ohýbat jeho pravidla, inspiroval následný dynamický vývoj moderní indonéštiny. Není tak divu, že je Chairil Anwar považován za nejvýznamnějšího indonéského básníka a že i současní indonéští spisovatelé se ve své tvorbě stále vztahují k jeho odkazu.<br><br>O autorovi:<br><br>Chairil Anwar (1922–1949) byl čelným představitelem slavné „generace ’45“, skupiny mladých indonéských spisovatelů, kteří se dostali ke slovu v období boje proti koloniální nadvládě. Brzy poté, co jako devatenáctiletý přesídlil do Jakarty, si Chairil v tamních uměleckých kruzích vydobyl jméno svým nespoutaným bohémským způsobem života, svým revolučním zápalem, a zejména svými neotřelými verši, v nichž bořil dosavadní literární konvence. První díla začal publikovat v roce 1942, většina pozdějších básní se však dočkala vydání až po básníkově předčasné smrti v roce 1949. Datum jeho úmrtí – 28. dubna – se dnes v Indonésii slaví jako „Národní den literatury“.<br><br>Nejlepší z básní Chairila Anwara natolik předběhly svou dobu, že i pro mnoho současných básníků představují nikoliv cosi minulého, ale cosi budoucího, čemuž je možné se přiblížit jen tím největším nadáním, zápalem a důvtipem.<br>Sapardi Djoko Damono, indonéský básník<br><br>Dílo Chairila Anwara je inspirací až do dnešní doby, protože ukazuje, nakolik spisovatel dokáže utvářet charakter jazyka a vymanit ho z područí řeči úředníků, řeči politiků, řeči právníků a řeči gangsterů.<br>Joko Pinurbo, indonéský básník<br><br>Dnes je málo těch, kdo chápou a doceňují mé básně, ale až zemřu, budou mé tělo doprovázet davy lidí, děti školního věku i vůdčí osobnosti národa, a vztyčí mě jako velkolepý monument.<br>Chairil Anwar