Kniha se věnuje vývoji fenoménu tajného evangelictví v pobělohorském období v prostoru východních Čech (tehdejší Chrudimský kraj), přičemž se snaží pojmenovat konkrétní faktory, které vedly k jeho přežívání.
V první části publikace, postavené především na analýze archivních pramenů hromadné evidence ze 17. a 18. století, se autor zabývá například proměnami církevní správy na Chrudimsku, vývojem podílu nekatolíků v daném období, jejich obrannými strategiemi vůči moci oficiální církve a státního aparátu či problematikou náboženské emigrace.
Druhá část knihy pak tvoří mikrohistorickou sondu do náboženských poměrů na východočeském panství Rychmburk, které je takřka ideálním prostorem pro sledování konfesijních interakcí či osudů konkrétních jednotlivců v nábožensky smíšeném prostředí.