Pozor, vlast svolává hrdiny! Revoluce si ovšem žádá taky pozorovatele…

I v pohraničním Kostelci se zdá, že protektorát Čechy a Morava to má za pár a mír je na dohled. V osmi květnových dnech roku 1945 odloží dvacetiletý Daniel Smiřický tenorsaxofon a vydá se "konat vlasteneckou potřebu". A to bude teprve jazzový odpich, jelikož s nadhledem prokáže, že je platným příslušníkem národa smějících se bestií. Vždyť zatímco místní elity organizují převzetí moci, kolaboranti se vybarvují a zbytek čecháčků převěšuje vlajky podle toho, jak se situace zrovna vyvíjí, glosuje Danny chaos způsobem, jakému není v českém románu rovno.

Sloh mělo přece alter ego Josefa Škvoreckého odjakživa na výbornou. A tak hodnověrně líčí, jak se nechá furiantsky zatknout, jak dělá špionskou spojku a zažívá buzeraci na cvičáku, jak ubytovává běžence s vervou proviantního oficíra, vidí umírat sousedku a pomáhá zneškodnit tank ustupujícího wehrmachtu. O metál se však nehlásí. Pozvolna totiž střízliví nejen z nešťastné lásky k Ireně, ale i z dosti vlažného přesvědčení, že revoluce něco zmůžou, zvlášť když se vedle hord rudoarmějců šikují komunisti. Aby z té svobody brzy nebylo zas jen blues!

Co bylo v naší próze o válce barikádně či partyzánsky patetického, šustí od vydání Zbabělců papírem. Dannyho náhled na tragikomedii květnových událostí rozvířil stojaté vody do té míry, že nás svou pronikavostí oslovuje dodnes.

"Spisovatelovým řemeslem je mluvit pravdu." - Ernest Hemingway

"Škvorecký snesl literaturu z pomyslné Valhally do nezměrné vulgarity světa z masa a kostí. Z celé komunistické mytologie byla nejposvátnější legenda o osvobození - když ho tedy vylíčil očima Dannyho, porušil tabu. Jeho hrdina se stal moderní obdobou Andersenova dítěte, jež odhalilo klam císařových nových šatů: pouze tím, že věci pojmenovalo pravým jménem." - Alfred French: Czech Writers and Politics 1945-1969