Sbírka přináší znovu hlas mladého autora, jenž kdysi, v časech dospívání, hledal slova pro odpor, smích i tichou útěchu. Verše psané na přelomu šedesátých let nesou stopy školních absurdit, generačního vzdoru i intimních krajinných nálad. Jsou syrové, občas hravě sarkastické, jindy bolestně citlivé - vždy však prodchnuté touhou pojmenovat pravdu, i kdyby měla mít podobu ironického gesta. Poezie zde není jen literárním autorským experimentem, ale i bytostným záznamem doby, kdy psané slovo bylo únikem i zbraní.