Karel Hiršl, popravený člen odbojové skupiny Předvoj, vedl za okupace korespondenci s přáteli totálně nasazenými v říši: Karlem Bertelmannem, Josefem Vyskočilem a Vladimírem Kirchnerem. Korespondence odráží každodenní problémy protektorátního života i naděje související s probíhajícími boji na východní frontě. Vážné duchovní hledání se tu mísí s mladickou ironií a starostí o totálně nasazené přátele. Celek dopisů konkrétně a zblízka mapuje duchovní krizi, v níž se generace dospívajících dětí masarykovské republiky ocitla po Mnichovu, a její zápas o novou životní a společenskou orientaci. Pro Hiršla, aktivního a opravdového evangelíka, se postupně stávají východiskem socialistické ideály a (což zůstává nevysloveno) aktivní odbojová činnost.