Třináct nových písní Jaroslava Hutky na albu Sto let je skrz naskrz politických. Vznikly jako jeho osobní komentáře, postřehy a odpovědi na otázky, které si občas klade každý z nás nebo které bychom si rozhodně klást měli. Hutkovým záměrem nikdy nebylo psát politické písně. Jako každý autor i on dobře ví, že politické písně bývají mnohdy trapné a plakátové, na druhé straně: jak jinak může písničkář upozornit na každodenní stav společnosti, který již pomalu přestáváme vnímat jako naléhavý?<br><br> Časy se neustále mění, jsme součástí dějin a stále nás manipulují a ovládají lidé, ideologie, média, ale i náš vlastní omezený rozhled. Je vždy dobré znát názory jiných lidí, například písničkáře, který je svým publikem vyhledáván již více než půl století a jehož samotného mrzí, jak mu v posledních letech politika do textů zasahuje čím dál více. Jaroslav Hutka by si docela pohodlně vystačil s národními písněmi či svými hity ze sedmdesátých let, patří však ke generaci písničkářů, vedených svědomím, které jim velí nezamlčovat to, co kolem sebe vidí a cítí <br><br> OBSAH:<br> 1. Třicet let spánku <br> 2. Saň <br> 3. Srpen <br> 4. Ztracený příběh <br> 5. Chudoba <br> 6. Vůdce <br> 7. Komunismus <br> 8. Balón <br> 9. Miloš a zubatá <br> 10. Leopoldov <br> 11. Brána světla <br> 12. Domov <br> 13. Sto let