Publikace je postavena na mnohaleté práci autora s archiváliemi různého druhu (korespondence, osobní vzpomínky, poznámky z deníků, zápisy z jednání) zasazených do širšího kontextu předzvěsti schizmatu, vzniku a vývoje Církve československé v první polovině 20. století. Monografie, která vhodně doplňuje a podstatně rozšiřuje dosavadní znalosti z dějin CČSH.

Gustav Adolf Procházka se narodil v roce 1872 v Kosmonosích u Mladé Boleslavi, v početné rodině dámského krejčího. Po absolvování klasického gymnázia v Mladé Boleslavi se rozhodl pro kněžskou dráhu a po studiu byl vysvěcen na kněze. Jako mladý kněz byl do značné míry ovlivněn myšlenkami katolického reformismu. I přes jeho stále se prohlubující pochybnosti o reformovatelnosti římskokatolické církve a pod dojmem jeho osobní životní situace, v níž jednu z rozhodujících rolí hrála žena, se osmačtyřicetiletý oblíbený a obětavý kněz rozhodl pro aktivní činnost mezi stoupenci radikálního křídla katolických modernistů. Byl to právě on, kdo se stal jednou z klíčových postav při zrodu nové Církve československé (husitské) 8. ledna 1920. GAP sloužil v nové církvi jako duchovní a vikář až do roku 1923, kdy byl jmenován biskupem východočeské diecéze. Po smrti "otce zakladatele církve" dr. Karla Farského se stal v roce 1928 jeho nástupcem v úřadu patriarchy. Během čtrnácti následujících let musel v čele církve překonávat řadu těžkostí. Od věroučné stabilizace církve, přes ekonomické těžkosti, až po stále zhoršující se politickou situaci mladé Československé republiky, jejíž krize se vyhrotila v roce 1938 mnichovským diktátem, okupací a vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Patriarcha GAP patří mezi největší osobnosti Církve československé husitské.