Tato noetická trilogie je po umělecké stránce bezesporu vrcholem tvorby Karla Čapka a dodnes zůstává navýsost moderní a současná – svým poselstvím i mnohovrstevnatostí. Jednotlivé příběhy nemají spolu související děj ani společné postavy, nejsou spojeny časovou posloupností ani vykreslovaným prostředím a jsou stylově různorodé. Společná jsou jim některá klíčová témata, která však rozehrávají po svém – strach z osamělosti, potřeba lásky, rozpor mezi všedností a poezií, touha po něčem, co nás přesahuje. V každém z nich hraje důležitou roli smrt a tato mezní situace slouží jako impulz k hledání člověka. Všechny zkoumají problém možností, způsobů a cest lidského poznávání a všechny docházejí k závěru, že dobrat se pravdy o světě, o druhém člověku i o sobě samém je téměř nemožné.