Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které napsal mezi lety 1957-2020 <br> <br> 1 – 7 <br> * Taková láska (1957) Připsáno in memoriam hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána <br> <br> * Cesta kolem světa za 80 dní (1961) <br> Připsáno in memoriam režiséru Václavu Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný <br> <br> * Dvanáct (1963) <br> Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové <br> <br> * August August, august (1967) <br> Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet <br> <br> * Válka ve třetím pochodí (1971) <br> Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu 77 <br> <br> * Ubohý vrah (1973) <br> Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi, který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát <br> <br> * Ecce Constantia! (1989) <br> Připsáno in memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi <br> <br> 8 – 15 <br> * Nuly (2000) <br> Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni a znovu v moskevském MCHATu <br> <br> * Éros (2002) <br> Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové, která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem <br> <br> * Arturovo bolero (2003) <br> Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů <br> <br> * Cyrano!! (2005) <br> Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska <br> <br> * Hašler (2013) <br> Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál <br> <br> * Vítězný únor L. P. 1948 (2016) <br> Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi <br> <br> * Katyně Lízinka (2018) <br> In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry a prózy přivedli do světa <br> <br> * Valná hromada (2020) <br> Vinohradskému divadlu, jehož principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti