Kniha líčí hluboce osobní prožitek smrti, kterým prochází hlavní protagonistka, Němka Johanna, jejíž matka pocházela z Československa - z České, respektive Moravské Dlouhé (Böhmisch/Mährisch Wiesen) na Svitavsku. Příběh má tedy své kořeny na českém území a dotýká se společné česko-německé historie. Matka jako sudetská Němka totiž po druhé světové válce prožila odsun z Československa. Přišla o svůj milovaný domov a žádný jiný už nepřijala. S touto bolestivou ztrátou se za celý svůj život nedokázala vyrovnat, snažila se ji však úporně kompenzovat a realizovat se v rodině: "Domovem matky se stalo její dítě." Román odráží stopu velké historie v osobním životě lidí, kteří bezprostředně s danou historickou událostí již nemají osobní zkušenost (jak ji prodělala předchozí generace), jsou jí však trvale poznamenáni.