„Tuhle knihu doporučuji všem, kteří chtějí vědět, jak vypadá manželství, ve kterém se i infarkt může stát veselou historkou.“ – Jiří Mádl, herec, režisér, scenárista, spisovatel <br> <br> Sarkastická, ironická a občas až vtipně drsná zpověď o vztahu dvou lidí, kteří si mysleli, že budou mluvit stejným jazykem. <br> <br> „Chcela by som tam ešte dať zopár kameňov,“ koukám na náš pečlivě vyladěný urban jungle balkón. „Tak jo, stavíme se v Hornbachu,“ odpoví Michal. <br> „V Hornbachu? Na čo?“ <br> „No, pro ty kameny.“ <br> „Ty chceš kupovať kamene?“ koukám na něj překvapeně. <br> „A kde je jinak vezmeme?“ <br> „No… normálne, v potoku.“ <br> „Ale tohle je Praha, tady nejsou žádné volné kameny! To bychom museli daleko od centra, až někam do Středočeského kraje.“ <br> <br> V hlavě se mi rozsvítí projektor a v sálu dětství promítá vzpomínku, jak jsme se proháněli se psem po louce za domem, ve svetru plném bodláků přeskakovali potok a vláčeli domů oblázky, které jsme pak patlali temperkami. A můj muž, chudák, si musel chodit hrát s kameny do Hornbachu. Takže když jsme pak jeli na Slovensko, na břehu Liptovské Mary jsem si nasbírala pět oblých žulových kamenů a položila je do auta za sedadlo. <br> <br> „Co to tady do prdele je?“ <br> „To sú voľne dostupné slovenské vyvreté horniny, ktoré budú zadarmo zdobiť náš pražský balkón.“ <br> „Dobře mi tak, vozit šutry ze Středočeského kraje se mi zdálo daleko, tak je teď povezu z toho středoslovenského!“