Kniha usiluje o kritický výklad životního díla biskupa české pravoslavné církve Matěje Pavlíka-Gorazda (*26. 5. 1879 Hrubá Vrbka, †4. 9. 1942 Praha-Kobylisy), jedné z nejvýznamnějších postav mezi duchovenstvem usilujícím v českých zemích na počátku 20. století o provedení církevních reforem. Výklad je soustředěn na postižení jeho úsilí na půdě třech církví - katolické, československé a pravoslavné - a na zhodnocení misijní práce ve prospěch českého pravoslaví. Autor knihy zasazuje problematiku do širšího kontextu československých dějin první poloviny 20. století s důrazem na jejich náboženský, církevní a kulturní rozměr. Biskupa připomíná jako oběť heydrichiády a novomučedníka sv. Gorazda II., kanonizovaného srbskou a českou pravoslavnou církví.