Vladimír Papoušek je dlouholetým pedagogem Jihočeské univerzity, kde přednáší dějiny české literatury. Absolvoval několik pobytů na Columbia University a New York University, soustavně publikuje doma i v zahraničí - k jeho nejdůležitějším pracím posledních let patří např. Existencialisté, Trojí samota ve velké zemi či Česká literatura v Chicagu; kromě toho je spoluautorem Kritických úvah o západní literární teorii nebo sborníkůHledání literárních dějin. V souboru studií Gravitace avantgard se zaměřil na způsoby adaptace myšlenek původců avantgardy v tuzemském prostředí. V jednotlivých kapitolách se proto postupně zabývá dílem Marcela Duchampa, expresionismem a jeho pojetím v rámci Literární skupiny, Teigeho interpretací dadaismu, poetistickou prózou, tvorbou Milady Součkové a Zdeňka Rykla, ale i Bohuslava Brouka, Vladimíra Raffela nebo Jindřicha Chalupeckého. Původnost Papouškova přístupu spočívá nejen v tom, že se mnohdy věnuje dosud opomíjeným projevům české avantgardy, ale také v tom, že se ve svých analýzách pokouší revidovat a relativizovat převládající pojetí avantgardního umění, tak jak je reprezentují například teoretické stati Karla Teigeho. Kniha je objevným příspěvkem k teorii avantgardního umění, který má díky svému srozumitelnému stylu šanci zaujmout nejen fundované znalce, ale i širší čtenářskou veřejnost.