V období 18. století došlo v souvislosti s osvícenstvím, reformami a revolucemi k hlubokým změnám, jež urychlily sekularizaci celé společnosti. Ta se výrazně promítla do oblasti kriminální politiky a trestního práva. Kniha, stojící na pomezí mezi dějinami idejí a kulturní antropologií, se podrobně zaobírá proměnou konceptu zločinu a jeho vztahem k hříchu, resp. k duševním poruchám a nemocem v 18. století a v prvních desetiletích století následujícího. Zvláštní pozornost je věnována proměně chápání či interpretace zločinů náboženských (zejména rouhačství a svatokrádež), mravnostních, sebevraždy a vraždy novorozeňat. Všechny uvedené problémy jsou analyzovány v několika kulturně i politicky odlišných prostředích: osvícensko-revoluční-napoleonské Francii a habsburské monarchii, s důrazem na české země a Toskánsko.