Karel I. (1887–1922), poslední z českých králů (1916–1918), byl Habsburk i potomek Přemyslovců. V mládí sloužil u dragounského pluku v Brandýse nad Labem a ve Staré Boleslavi, dobře mluvil česky a brandýský zámek si v roce 1917 koupil do osobního vlastnictví. Čechy měl rád, rád sem zajížděl a pozitivní vztah k zemím i lidu Koruny svatováclavské si zachoval až do své předčasné smrti ve vyhnanství na ostrově Madeira v roce 1922. V roce 2004 jej papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným a v dlouhé řadě českých panovníků se tak stal druhým světcem po svatém knížeti Václavovi. V tragickém a dojemném životní příběhu císařského páru Karla a Zity sehrála důležitou úlohu celá řada lidí z českých zemí a českého původu, a i proto by se v naší historické paměti měl stát příběhem znovu živým, chceme-li se konečně objektivně ohlédnout za vlastní minulostí a lépe se pak orientovat v současném, neméně komplikovaném a ohroženém světě.