Nikola Márová se stala hvězdou své generace a neochvějnou stálicí baletního souboru pražského Národního divadla, na jehož vrcholu coby primabalerína stála téměř dvacet let. Její kariéra byla ověnčená úspěchy v podobě cen, slavných rolí, setkání s choreografickými osobnostmi formátu Jiřího Kyliána, Matse Eka nebo Johna Neumeiera, i mimořádným kritickým ohlasem. Oceňována byla čistota její klasické techniky, elegance křivek jejího těla, jedinečné charisma i pokora, vůle a ochota dřít. <br> <br> Podobné věci se ale říkají téměř o každé primabaleríně. Čím je tedy Nikola Márová jedinečná? Snad celoživotním bojem se špatně zahojeným rozdrceným loktem. Snad oblibou v tetování. Snad extrémní láskou ke zvířatům, kdy v dětství zachraňovala šneky na silnici a z akvária vyskočivší rybičky na koberci. Balet Nikolu formoval a provázel celým životem, přesto se odmítá onálepkovat pouze štítkem primabaleríny. Je matkou, dcerou a sestrou s extrémně silným vztahem k rodině. Je milovnicí přírody a čajových rituálů. Je tichou silou i křehkou duší. <br> <br> V průřezovém rozhovoru přibližuje svůj život uvnitř i vně nenapodobitelného světa baletu s upřímnou otevřeností. Celkový obrázek doplňují vzkazy vybraných osobností, které Nikolu Márovou dokreslují nejen jako taneční profesionálku, ale především jako člověka.