Kniha se soustřeďuje na otázku, jakou představu si mohli o Rusku a Polsko-litevském státě vytvořit čtenáři prvních novin. Její autorka pracovala především s ručně psanými novinami, které hrály v evropském zpravodajství významnou roli od poloviny 15. až do konce 17. století. Byly určeny členům panovnického dvora a jiným vlivným osobám, avšak prostřednictvím korespondence i ústní fámy pronikaly jejich novinky také k dalším společenským vrstvám a úspěšně konkurovaly tištěnému zpravodajství.

Autorka provedla podrobný výzkum tří jedinečných sbírek psaných novin, které vznikly v českém šlechtickém prostředí v průběhu 16. století. Šlo o kolekce pánů z Rožmberka, z Hradce a Lobkoviců. Při práci s jednotlivými avízy si kladla otázku, kterým z událostí, k nimž došlo v Polském království, Litevském velkoknížectví či Moskevském velkoknížectví, věnovali zpravodajové zvláštní pozornost a jak je propagandisticky upravovali. Popsala, jakými proměnami procházelo vnímání a posuzování obyvatel těchto zemí od konce 15. do počátku 17. století, a postihla zrod některých stereotypních představ, jež přetrvaly po staletí.